Jan Macháček, Ing.Aby stát, jako nejvyšší instance, která zastřešuje činnost státních úřadů, byl opravdu právním státem, musí především prostřednictvím svých úředníků sám dodržovat své vlastní zákony a ústavu. Stát přestává být právním tehdy, když cíleně likviduje byť jediného ze svých občanů, ať o tom už ostatní obyvatelstvo ví, či nikoliv.
Pak už se nejedná o právní stát, ale o skrytou diktaturu. Daňoví poplatníci si ze svých daní platí státní úředníky, aby za ně a za stát plnili své zákonné povinnosti vůči všemu obyvatelstvu státu, a mohli tak po všech obyvatelích státu požadovat dodržování zákonů a podvolení se jeho právnímu systému. Jak je jednoduché zničit právní stát a ochromit jeho právní systém, popisuje dnes již mnoha občanům známý příběh občana České republiky, Ing. Jana Macháčka z Kostelce nad Orlicí. Ing. Jan Macháček vyrazil hned po roce 1989 pracovat do zahraničí, aby nejen vydělal peníze na stavební firmu, ale aby také získal zkušenosti se zahraničními technologiemi, které jednou přijdou i do České republiky. Začátky nebyly lehké, ale po čase vydělával velice slušné peníze, což vzbuzovalo závist jeho spoluobčanů v Čechách. Práci v zahraničí zařizoval vždy i pro svého bratra a své známé. V lednu 1994 mu zemřel jeho otec, a tak se rozhodl zůstat s matkou do podzimu v Čechách. To však netušil, že byl místními orgány činnými v trestním řízení a následně i úředníky ministerstva spravedlnosti vytipován k jejich vlastizrádnému záměru, jak nenápadně udělat z České republiky skrytou diktaturu s ochromeným právním systémem, která by jim zaručovala absolutní beztrestnost při jejich dalším nezákonném jednání. Jak se později ukázalo před soudy, místní policisté tehdy hledali jakoukoliv záminku, aby mohli Macháčka trestně stíhat, tedy ho likvidovat jak finančně a společensky, ale i po právní a pracovní stránce. Dne 13.9.1994 byl Macháček zadržen v České republice, tedy pět dní poté, co podepsal v Německu pracovní příslib na 18 měsíců s měsíčním platem 4.800 DM. Byl obviněn z podvodu na svého kamaráda, který mu v tu dobu dlužil přes sto tisíc korun. Měl ho uvést v omyl při směně peněz a obohatit se na jeho úkor! Macháčkovi byl navíc policejním orgánem vysloven zákaz vycestování, aby nemohl nastoupit od 1.10.1994 do sjednané práce. Trestní řízení trvalo až do 15.10.1996, kdy Krajský soud v Hradci Králové vynesl osvobozující rozsudek, a Macháčkovi tak vznikl zákonný nárok na náhradu škody, způsobené mu nezákonným trestním stíháním. Od 16.10.1996 byla tedy společnost dlužna Macháčkovi za zmařený pracovní poměr v Německu a ušlý zisk za každý měsíc od začátku trestního stíhání do doby řádného vypořádání dluhu. Tenkrát byl Macháček totálním právním laikem, který ani netušil, že se stal obětí vykonstruovaného trestního řízení. Protože všem místním orgánům bylo jasné, že dřív nebo později zažádá o náhradu škody v souladu se zákonem č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti státu za škody vzniklé nezákonným rozhodnutím, rozhodly se po dohodě s jeho zrádným bratrem, že z něho vyrobí právně bezbranného poškozeného, který se ani náhodou nedomůže svých práv věřitele státu, a jeho zákonný nárok nebude muset být ministerstvem spravedlnosti řádně projednán a právoplatně vypořádán. Teď si asi každý řekne, že není vůbec jednoduché udělat z člověka právně bezbranného člověka, ale je to jednodušší než se zdá. Musíme se však vrátit až k dědickému řízení po Macháčkovu otci. Aby nebyl majetek po otci rozsekán na osminy, dohodli se pozůstalí tak, že se Macháček vzdá podílu ve prospěch bratra, a jeho sestra ve prospěch matky s tím, že jednou budou mít bratři vše napůl, a ze svých podílů vyplatí svou sestru. V tu dobu právoplatně užívali adresu trvalého pobytu na Michalcově 700 v Kostelci nad Orlicí tři osoby. Jan a Petr Macháčkovi, a jejich matka. Dne 23.12.1996 donutil Petr Macháček svou matku tajně k podpisu darovací smlouvy, navzdory rodinné dohodě, protože se s nikým nechtěl dělit, a ještě tentýž den se nechal zapsat do katastru nemovitostí jako jediný vlastník domu s číslem popisným 700. Je nutné si uvědomit, že na domě s číslem popisným pořád vázlo právo trvalého pobytu třetí osoby, tedy Ing. Macháčka, a nikdy nebylo nikým zrušeno. Aby darovací smlouva byla platná, musela by matka zrušit trvalý pobyt svého druhého syna, aby mohla darovat nemovitost, na které vázlo právo třetí osoby. Protože místní úřady věděly, že na adrese Michalcova 700, vázne právo trvalého pobytu Ing. Macháčka, nebylo by bez předchozí dohody s úřady možno provést vklad vlastnických práv na základě absolutně neplatné darovací smlouvy. Protože byl vklad proveden tajně, a adresa trvalého pobytu se váže na vlastnická práva k domu s číslem popisným, Ing. Macháček dlouhá léta nepostřehl, že je jeho právo užívat adresu trvalého pobytu na Michalcově 700 zablokováno vkladem provedeným na základě zfalšované darovací smlouvy. Místní notář, JUDr. Milan Kovaříček, protože tento podvod domlouval a zařizoval na objednávku Petra Macháčka, nezahájil ani dědické řízení s tím, že už nebylo co dědit. Samozřejmě záměrně zapomněl na nevyřešené právo trvalého pobytu Ing. Macháčka. Na cizí adrese nemůže být právoplatně zahájeno a vedeno žádné řízení, a to ani dědické!!! Trvalý pobyt Ing. Macháčka nebyl nikdy nikým zrušen, ale byla mu zablokována zpětná vazba z úřadů a institucí, které následně nemusely vůbec plnit své zákonné povinnosti vůči poškozenému, který najednou neměl funkční ani tehdy ještě administrativně platné osobní doklady. Ze schránky na čísle popisném 700, nemohl Ing. Macháček vzít ani dopis, který nesl jeho jméno, jako jméno adresáta. Z Ing. Macháčka se tak stal totálně bezbranný občan a bezdomovec, který se nemohl dobrat se svých práv občanských, ale ani práv věřitele státu. Dokonce jeho patent byl tedy veden na administrativně neexistující osobu, a tudíž ho nemohl ani prodat!!! Když potom Ing. Macháček vznesl svůj zákonný nárok na náhradu škody vůči ministerstvu spravedlnosti, bylo vše bez jeho vědomí předem zařízeno tak, že nikdo jeho nárok nemusel ani projednat, ani vypořádat. S platnou, ale zablokovanou adresou Macháček doložil ministerstvu výši škody, a jeho nárok měl být projednán a vypořádán v šestiměsíční lhůtě od 5.11.1997 do 5.5.1998. Nebylo mu však zaplaceno vůbec nic, protože se zablokovanou adresou s ním ministerstvo nemuselo vůbec komunikovat. A když, tak mohlo napsat cokoliv, protože to právoplatně nikdy nemohlo být poštou doručeno proti nefunkčním dokladům. Doklady fyzicky sice existovaly, v registru obyvatelstva existoval Ing. Jan Macháček na Michalcově 700, ale nic nemělo a nemuselo mít právní váhu. Macháčkův bratr nechal na objednávku ze svého bratra vyrobit legitimního věřitele ČR bez funkčních dokladů. Ten mohl bojovat, jak chtěl, a nebylo mu to v pravé podstatě nic platné. A pak Macháčkův bratr udělal v roce 2015 obrovskou chybu, když podal na Městský úřad v Kostelci nad Orlicí návrh na zrušení jeho trvalého pobytu, který jeho matka nikdy nezrušila, a který on bratrovi nikdy nezřídil, a ani nemohl. To donutilo Ing. Macháčka podívat se zpět do minulosti, kde došlo k chybě, která měla tak fatální následky na jeho život a jeho občanská práva. Tak přišel na to, co by úřady nikdy nepřehlédly, ale co jim umožnilo beztrestně devatenáct let okrádat svůj národ a stát. A proč musel být takto likvidován jeden z deseti miliónů obyvatel České republiky? To proto, aby zbytek obyvatelstva nepostřehl, že všechny zákony ČR, včetně Benešových dekretů, ztratily dnem 5.5.1998 svou účinnost díky nesplněné zákonné povinnosti vůči jedinému občanu ČR. Tím dnem se ze státu stal legitimní dlužník Ing. Macháčka, a jak je známo i právním laikům, dlužník, ale i jeho orgány, nemůžou právoplatně rozhodovat o právech a povinnostech svého věřitele, ale ani nikoho jiného, dokud svou zákonnou povinnost vůči věřiteli nesplní. Tak vznikl na straně České republiky nedostatek kompetencí, a stát přišel uvedeným datem o všechny své státní úředníky. Pak už byli nekompetentními subjekty najímáni na místa, kde v právním státě sedívají státní úředníci, už jen herci bez platných pracovních a pojistných smluv. Nebyl zde podveden jeden občan, ale celý národ a stát. Aniž by to občané ČR tušili, nesplněná zákonná povinnost státu přešla zpět na ně, čímž z nich byli vlastizrádci vyrobeni dlužníci legitimních věřitelů státu. Když si všechno shrneme, od 5.5.1998 nebylo v této zemi vydáno jediné právoplatné rozhodnutí, nebylo nic právoplatně ustanoveno, protože zde byla všechna řízení vedena dlužníky, a tedy bez právních důvodů. Byly vydávány majetky vyvoleným, na které by nikdy neměli právo. Byl ukraden státní poklad a důchodový fond. Proto mohla být „prodána“ cizí mocnosti taková strategická surovina, jako je naše voda. Česká republika nemá nikoho kompetentního, aby nás hájil na mezinárodním poli práva, když třeba Diag Human obestavuje bez účinného odporu účty ČR v zahraničí. Kdy konečně národu dojde, že tohle by v právním státě nebylo vůbec možné, a že je s tím potřeba něco udělat? Co vaše děti, co další generace? Státu byl ukraden stát, a národ je zotročen, aniž by si to připustil!!! Copak oni si dlužníci mohou právoplatně zvolit své zákonodárce a prezidenta, když nemají splněnou zákonnou povinnost vůči svým legitimním věřitelům? Volit někoho na posty, kde mu nemá kdo předat právoplatně pravomoci? Již dlužníky vyhlášené volby, jsou vyhazováním peněz daňových poplatníků, a nebudou nikdy legitimní. Jen pro srovnání, každý vládní a státní úředník, má od 5.5.1998 stejné kompetence, jako všichni ostatní občané, z kterých byli tajně vyrobeni dlužníci legitimních věřitelů, tedy žádné. Všichni disponují pouze svými občanskými právy, které jsou nám všem na nic, když zde nemá nic oporu v zákonech ČR. Logickým výstupem z výše uvedeného je závěr, že stát ztratil svou pravomoc chránit své občany prostřednictvím svých orgánů a zákonů.
Převzato z profilu SLVČR, který je Facebookem neustále blokován. Článek byl publikován 17. září 2017.
